JARNÍ ROVNODENNOST
Astronomické jaro začíná v okamžiku, kdy se střed Slunce objeví přesně nad rovníkem a Slunce vstoupí do znamení Berana. První jarní den je označován jako jarní rovnodennost, protože noc a den jsou přibližně stejně dlouhé. Od prvního jarního dne se noc zkracuje a den prodlužuje. To trvá do letního slunovratu, kdy je den dvakrát delší než noc.
Jarní rovnodennost slavily národy po celém světě – Keltové, Germáni, Mayové, Řekové, Římané – a samozřejmě také Slované. U nich začátek nového zemědělského roku doprovázel mýtus o sličném udatném mladém bohovi Jarilovi, po přijetí křesťanství proměněném ve svatého Jiří, který přijíždí na bílém koni, aby bojoval se zlým drakem. Od matky Mokoš (Matička Země) dostal zlatý klíč, kterým má otevřít zemi, aby se znovu probrala k životu a začala plodit. Drak je zabit, ale sám Jarilo v těžkém souboji s drakem umírá. SvůJ úkol však splnil, nebesa se otvírají a sesílají na zem déšť, který přináší životadárnou vláhu.
Příroda se probouzí a začíná znovu rodit.
Tento mýtus žije vlastně dodnes v podobě tzv. Vynášení smrtky či Morany. V den jarní rovnodennosti se podle starodávného slovanského zvyku vítá jaro, loučí se se zimou a vynáší se Morana nebo Smrtka v podobě slaměné panny z měst a vesnic. Morana je slovanská bohyně smrti, která ukončuje zimu, ale dokáže vzít i život. Součástí rituálu bylo vhození Morany do vody, aby se utopila a přenechala tak místo mladé Vesně. Vše špatné má se zimou odejít, odplavit se. Některé zdroje uvádí, že se Morana i zapalovala. Oheň totiž očišťoval od zlého.
Zpátky do vsi pak mladé dívky přinášely svěží rašící větvičky zdobené pentlemi, kterým se říkalo "líto, létečko". Ty ve své podstatě symbolizují příchod jarní bohyně Vesny, kterou lze označit za ženský protějšek Jarila, či snad i za jeho snoubenku. S opentlenými větvičkami pak chodil průvod od domu k domu, ohlašoval konec zimy, za což byl hospodáři obdarován. Přitom se tančilo, zpívalo, a nakonec se z dárků uspořádala hostina. Zcela jistě to také nebyla jednodenní oslava, naši předkové slavili dlouho, někdy i dva týdny. Rituál kulminoval právě v den rovnodennosti.
BOHYNĚ VESNA
Vesna je krásná bohyně mládí, života, mladé nespoutané lásky a jara. Je bohyní, která zahání zimu a přináší teplo. Je ohněm života, který na jaře probouzí vše živé, proudí v míze stromů a v těle lidí i zvířat. Přilétá na křídlech jarních ptáků a přináší první jarní déšť. Její strom je bříza, která na jaře raší jako první. Její zvířata jsou zajíc, slepice, skřivan a kukačka. Vesna je spojována také s první jarní bouřkou a s bohem Perunem.
BOHYNĚ ARTHA
Bohyně jarní rovnodennosti je Artha, taky známá jako Eostre: bohyně, po níž jsme pojmenovali Velikonoce (anglicky Easter). Slova jako oestrus nebo oestrogen (česky estrogen) jsou také odvozená od této jarní bohyně. Artha je především bohyně Ohně, symbolizující, že během rovnodennosti Oheň (Slunce) znovu začíná převládat na obloze.
Veliké noci je mimo jiné další z názvů pro rituály týkající se jarní rovnodennosti. Křesťanské Velikonoce nejsou vlastně nic jiné než obdoba tohoto svátku, viz Smrtná neděle, která o dva týdny předchází Velikonoční neděle.
Pomlázka a kraslice, jsou také pohanskými zvyky a ne křesťanskými. Mladé pruty mají předávat svoji omlazující sílu ženě, jako partnerce sedláka. Pomlázka byla nejvýznamnější součástí oslav. Sílu tohoto zvyku dokazuje i to, že se udržel až do dnešní doby. Nejstarší záznamy o mrskání neboli "pomlazení" pocházejí z přelomu 14. a 15. století a hovoří o šlehání metlami z mladých vrbových proutků. Mrskali se navzájem muži, ženy, chlapci i dívky.
Tento zvyk byl původně rituálem, využívajícím magických vlastností jarních zelených ratolestí. Podobné praktiky byly obvyklé v různých zemích, ale velikonoční mrskání je zvyk typický pro západní Slovany, kde je nejrozšířenější.
Červená barva je zase symbolem slunce, hned příští den je delší než noc, je to tedy vítězství slunce symbolizované právě onou červenou barvou. Díky tomu se také tyto svátky nazývají někdy "červené" a také z tohoto důvodu se vajíčka barvila zásadně na červeno. Po staletí se barvila jen plná vejce – jinak by ztrácela svůj význam a magickou funkci. Vyfouknutá zdobená vejce se objevila až ve 20. letech minulého století. Tradiční červená barva, kterou byla vejce původně zdobena, byla také symbolem krve, zdroje životní síly, ale také ohně či dozrálého ovoce – symbolizovala tedy také život, lásku a ochranu. Vajíčka byla pro naše slovanské předky symbolem životní síly, obnovy, života, znovuzrození, ale i smrti, představují tedy současně začátek i konec.
Tak jako se při jarní rovnodennosti vyprovází Morana, vítá se bohyně Mokoš, symbolizující princip života, plodnosti a matky. V této době je zobrazována jako mladá žena. Sedlák se selkou provádějí rituální kopulaci v první vyorané brázdě, aby pole dobře plodilo.
Úrodnost země měly podpořit i další obřady. Mezi ně patřily i kvetoucí větvičky vrby jívy, také nazývané kočičky – symbol přicházejícího jara.
Při jarní rovnodennosti se také poprvé projevuje magická energie bohyně Lady. Je možné, že její uctívání souvisí s prvními jarními dešti, neboť jméno bohyně Lady je zmiňováno v písních a rituálech za účelem přivolání deště. Velký význam se také připisoval rituálnímu očišťování.
Lidé časně ráno vstávali a omývali se rosou nebo se šli umýt k potoku, což působilo jako ochrana před nemocemi. Největší ozdravný účinek měla koupel v místě soutoku několika pramenů, obzvláště bylo-li to ještě za tmy, přičemž celý rituál musel proběhnout mlčky. Lidé se koupali nazí. Jedná se o velmi starý zvyk, který se církev snažila potlačit už od raného středověku – prameny a potoky, u kterých se "čarovalo", byly dávány do klatby.
Dále hospodyně v tuto dobu prováděly i "jarní úklid" v domě – zametly a smetí pálily, odnášely za vesnici nebo aspoň házely za plot.
Během jarní rovnodennosti oslavujeme tedy vše kolem nového života, nových začátků, nových projektů. Je to období, kdy Oheň, odvaha a vášeň začínají znovu převládat po dlouhém zimním spánku.